Blog

NHL, Švýcarsko, Česko: Tři ligy, tři penze a jedna cesta domů

1. Sportovní kariéra je krátká a „do důchodu" jdou hokejisté ve věku, kdy ostatní lidé teprve naplno pracují. Kdy jste si vy sám začal uvědomovat, že jednou přijde den, kdy peníze přestanou chodit, a že je potřeba na to myslet hodně dopředu?

Když člověk aktivně hraje, je v plné síle, daří se mu a hokej ho stoprocentně pohlcuje, myšlenky na konec kariéry nebo dokonce na důchod jsou to poslední, co by měl v hlavě. V tom věku má pocit, že je všechno teprve před ním, peníze chodí pravidelně a podvědomě si říká, že ten pomyslný konec je ještě strašně daleko. Celý život je podřízený dalšímu zápasu, další sezoně, tomu co se děje právě teď.

Jenže čas letí a kariéra, především u sportovce uteče jako voda a najednou stojíte na prahu sportovního důchodu ve věku, kdy vaši vrstevníci v běžném životě teprve začínají stoupat na vrchol své profesní kariéry.

Teprve když ta hokejová kapitola definitivně skončí a odezní adrenalin i potlesk z tribun, začne si člověk postupně a naplno uvědomovat tvrdou realitu. Najednou zjistíte, že ten finanční polštář a pravidelný příjem z hokeje už tu nejsou a že je potřeba se postavit na vlastní nohy v úplně jiném světě, na který nejste zvyklý. Každý pak začne zpětně přemýšlet o tom, co mohl udělat jinak, a teprve s odstupem času vidí, jak klíčové bylo myslet na zadní vrátka a finanční zajištění s velkým předstihem.

2. V zámoří funguje penzijní systém NHL, do kterého hráči přispívají podle počtu odehraných zápasů. Jak jste tehdy tenhle „americký" fond vnímal a co pro hráče reálně znamená. Je to jistota na stáří, nebo spíš jen jeden dílek z větší skládačky?

Upřímně, když je vám dvacet let, máte úplně jiné starosti než myslet na stáří. V tom věku vnímáte svět kolem sebe jinak. Když vám v klubu řeknou, že se vám z platu strhávají nějaké peníze na důchod, v hlavě se vám kolikrát honí jediná otázka: „Proč teď ve dvaceti? Vždyť to je strašně daleko!" Mladý kluk vidí přítomnost, chce hrát, bavit se a užívat si život. Právě proto je nesmírně důležité, aby v téhle fázi vstoupil do hry někdo zkušenější.

O těchto věcech by se měl s každým začínajícím hráčem otevřeně bavit buď jeho agent, nebo spolehlivý finanční poradce.

• Musí mladým klukům bez obalu vysvětlit, že kariéra profesionálního sportovce je extrémně krátká.
• Stačí jedno nešťastné zranění a všechno může skončit ze dne na den.
• Je potřeba jim vštěpovat, že peníze, které si vydělají teď, jim musí vydržet a pomoct nastartovat další etapu života.

V NHL sice existuje propracovaný fond a hráčská asociace (NHLPA) odvádí skvělou práci v tom, že myslí na budoucnost hráčů po kariéře a v důchodu. Je výborné, že takový záchranný systém funguje a pomáhá hráčům mít něco naspořeno.

3. Švýcarsko je zemí bank a má svůj pověstný třípilířový systém, kde hráč s profesionální smlouvou odvádí do druhého pilíře, do takzvané Pensionskasse. Vy jste v Davosu strávil dvanáct sezon. Jak se Švýcaři ke spoření na penzi stavěli a co se s těmi naspořenými penězi dělo ve chvíli, kdy jste se po sezoně 2013 vracel domů?

Když jsem poprvé přišel do Švýcarska, o důchodové pojištění jsem se popravdě moc nezajímal, protože v té době jsem řešil jen hokej hlavně hokej. Až po skončení kariéry jsem si začal zjišťovat, jak to vlastně celé funguje.

Klub za mě samozřejmě odváděl povinné odvody do prvního pilíře. V něm to funguje tak, že když v 65 letech odcházíte do důchodu, stát vám vyplácí měsíční rentu. Ta se neodvíjí od toho, jak vysoké byly vaše příjmy, ale od počtu odpracovaných let. Je tedy jedno, jestli jste vydělávali velké peníze, nebo měli průměrný plat, ale rozhodující je doba, po kterou jste do systému přispívali.

Pak je tu druhý pilíř (Pensionskasse), kde je státem definovaná určitá povinná hranice pro pojištění příjmu. Přiznám se, že přesný klíč, jak to stát určuje, z hlavy nevím, ale princip je takový, že vám na tento účet odcházejí peníze navíc. Ty si pak můžete v 65 letech nechat vyplatit buď jednorázově, nebo formou měsíční renty.

Nad rámec této státem určené povinné částky pak existuje ještě nadpovinné pojištění. To už závisí čistě na individuální dohodě mezi vámi a klubem. Většinou to funguje tak, že polovinu částky přispívá klub a druhou polovinu si hradí sám hráč ze svého platu. Tyto peníze z nadpovinné složky si jako zahraniční hráč můžete při definitivním odchodu ze Švýcarska (při návratu do jakékoli země EU) nechat vyplatit.

Abych byl ale upřímný, v tomhle směru se ještě musím sám přesněji zorientovat, detailně se poptat, jak se věci mají a na co všechno mám aktuálně nárok. Obecně platí, že švýcarské kluby nechávají rozhodnutí o spoření nad rámec povinných odvodů na samotných hráčích. Možností, jak si člověk může sám spořit a zabezpečit se na důchodový věk, je dnes celá řada.

4. Čeští sportovci bývají často OSVČ, na státní důchod si tak odvádějí jen minimum a kluby tu prakticky žádný systémový fond na penzi nepřipravují. Jak velký je podle vás rozdíl mezi tím, co si odnese hráč z NHL nebo Švýcarska, a tím, na co se může spolehnout hokejista, který celou kariéru odehraje v Česku?

Jak už jsem zmiňoval, dnes si kluci dokážou vydělat velké peníze, i když hrají doma v Česku. Všechno pak závisí čistě na nich a na tom, jak s těmi penězi naloží.

Když si hráč bude po celou dobu své kariéry každý měsíc odkládat určitou část platu a tyto peníze rozumně investovat, samozřejmě do aktivit, které nejsou příliš rizikové, dokáže se na konec kariéry zabezpečit sám. I když hokejista odehraje celou svou profesionální dráhu v české extralize, dá se z jeho příjmů ušetřit a odložit si na důchod opravdu dost.

Rozdíl oproti zahraničí tu sice v systému je, ale základní pravidlo zůstává stejné: každý by se měl v první řadě spolehnout sám na sebe a na to, co si sám zajistí, a ne čekat na to, co mu kdo na konci kariéry dá.

5. Když má hráč na konci kariéry peníze rozeseté ve více zemích a měnách, něco v dolarech z NHL, něco ve švýcarských francích, jak se to dá rozumně poskládat a optimalizovat? Na co si dát pozor, ať už jde o načasování výběru, daně, nebo jen o to nenechat peníze zbytečně ležet?

V první řadě záleží na tom, zda má hráč možnost peníze naspořené nad rámec povinných odvodů v dané zemi vybrat hned po skončení tamního angažmá, nebo zda musí počkat až do dosažení oficiálního důchodového věku. To je výchozí bod.

Pokud jde o daně, tady jednoznačně doporučuji obrátit se na specializovaného daňového poradce. I když si člověk legislativu zjišťuje sám, pravidla se často mění a laik nikdy nedokáže přesně podchytit všechny specifické požadavky cizí země nebo aktuální daňové povinnosti tady v Česku. V sázce je příliš mnoho.

V neposlední řadě je naprosto klíčové pohlídat si měnové kurzy. Když převádíte větší sumy v dolarech nebo švýcarských francích na koruny, musíte peníze směnit za skutečně výhodný kurz. Banky mívají obrovské marže a na nevýhodném kurzu může člověk zbytečně ztratit nemalé peníze.

6. A tím se dostáváme k praktické otázce, kterou po návratu řeší skoro každý sportovec. Máte naspořeno v dolarech a francích, ale žít budete v korunách. Jak se převod takových částek zpátky do Česka liší, když ho uděláte přes banku oproti specializované směnárně, a kolik na tom může člověk nevědomky ztratit?

Jak už jsem zmiňoval, banky mají své služby nastavené univerzálně a jejich standardní kurzy logicky nemusí být pro takto specifické operace úplně nejvýhodnější. Navíc je potřeba počítat s poplatky za mezinárodní převody. Ve chvíli, kdy se ale hokejista vrací domů a převádí větší obnos peněz, například úspory v dolarech nebo švýcarských francích, začíná ten rozdíl hrát nemalou roli.

Právě proto doporučuji specializované platformy jako EasyChange.cz. Ty se na tyto velké konverze přímo zaměřují, nabízejí kurzy velmi blízko reálnému středu finančního trhu a poplatky drží na minimu. Při převodu peněz, které hráč na ledě dlouhé roky poctivě vydělával, tak může díky efektivnějšímu kurzu získat pro svůj rozpočet podstatně víc. Je zkrátka škoda přicházet o hodnotu svých úspor, když existuje cesta, jak je bezpečně, výhodně a s plnou podporou přenést domů a nechat je pracovat pro rodinu.

„Je zkrátka škoda přicházet o hodnotu svých úspor, když existuje cesta, jak je bezpečně, výhodně a s plnou podporou přenést domů a nechat je pracovat pro rodinu."

7. Vy dnes spolupracujete s EasyChange.cz jako ambasador pro sportovce. Co byste poradil hráči, který má dnes před sebou konec kariéry a chce si ten „důchod" vydřený v zahraničí bezpečně a výhodně přenést domů, a kde v tom EasyChange pomáhá?

Všem klukům, kteří se vracejí ze zahraničí, jednoznačně doporučuji realizovat směnu peněz přes EasyChange. Mají jedny z nejlepších kurzů na trhu, což při převodu celoživotních hokejových úspor znamená rozdíl i ve stovkách tisíc korun, které vám zůstanou v kapse.

Za ještě větší výhodu ale považuji jejich klientskou podporu. Když řešíte převod větší sumy peněz, potřebujete mít jistotu. V EasyChange můžete v případě jakýchkoli pochybností nebo dotazů jednoduše zvednout telefon, zavolat a na druhé straně vám reálný člověk ochotně poradí, co a jak udělat.

V dnešní době, kdy většinu věcí řešíte s automaty nebo chatboty, je tahle lidská podpora na telefonu obrovské plus a dnes už spíše světlá výjimka. Člověk má hned klid, že jsou jeho peníze v bezpečí a celý proces proběhne hladce.

Josef Marha – bývalý profesionální hokejista, legenda HC Davos, český reprezentant a ambasador EasyChange.