Blog

Jak jsem sledoval vzestup švýcarského hokeje

Dvanáct sezon v Davosu: Pohled zblízka na proměnu malé hokejové země ve světovou velmoc.

V roce 2001 přišel Josef Marha do Švýcarska rovnou z NHL. Čekal ho Davos, rodinná atmosféra a hokej, který tehdy světu ještě mnoho nedlužil. Za dvanáct sezon sledoval, jak se z pracovitých kluků bez zkušeností stávají profesionálové schopní porazit kohokoliv na světě. V následujícím rozhovoru popisuje, co se za ta léta změnilo a kam se Švýcarský hokej vyšplhal.

Co se za ta léta tvého působení ve Švýcarsku změnilo nejvíce?

Myslím si, že se nejvíce změnil celkový přístup. Když jsem tam tehdy přišel, bylo to ještě víc o tom, že si kluci šli prostě zahrát. Ne že by to nebrali vážně, ale dneska jsou to obrovští profesionálové. Stejně tak trenéři se mnohem víc snaží sami vzdělávat a neustále se zdokonalovat, aby mohli klukům předávat absolutní maximum. No a pokud jde o zázemí, tak to je dneska, obzvlášť ve Švýcarsku, úplně jinde.

Kdy sis začal všímat, že se ze Švýcarska stává respektovaná hokejová země?

Celé to začalo gradovat někdy kolem roku 2010. Tehdy se poprvé ukázalo, že ta jejich systematická práce nese ovoce. Občas sice dokázali porazit silné týmy ze světové špičky, ale chyběla jim stabilita ve výkonu. Ten opravdový zlom přišel s tou první stříbrnou medailí. Najednou celý hokejový svět viděl, že se s nimi musí stoprocentně počítat. Dnes už mají Švýcaři obrovský respekt všude, kam přijedou.

Jak moc se za tu dobu změnila kvalita švýcarské ligy?

Ta kvalita tam byla už dřív. Když jsem v roce 2001 do Švýcarska přišel, hrálo tam tehdy sice oficiálně jenom tři nebo čtyři cizinci na zápas, ale v reálu jich bylo v každém týmu mnohem víc. Působila tam spousta Kanaďanů, kteří buď získali švýcarský pas, nebo hráli na takzvanou švýcarskou licenci, takže se nepočítali do limitu.

Co se za ta léta tvého působení ve Švýcarsku změnilo nejvíce?

Kdy sis začal všímat, že se ze Švýcarska stává respektovaná hokejová země?

Celé to začalo gradovat někdy kolem roku 2010. Tehdy se poprvé ukázalo, že ta jejich systematická práce nese ovoce. Občas sice dokázali porazit silné týmy ze světové špičky už dříve, ale chyběla jim stabilita. Ten opravdový zlom přišel s tou první stříbrnou medailí. Najednou celý hokejový svět viděl, že se s nimi musí stoprocentně počítat. Dnes už mají Švýcaři obrovský respekt všude, kam přijedou.

Jak moc se za tu dobu změnila kvalita švýcarské ligy?

Ta kvalita tam byla. Když jsem v roce 2001 do Švýcarska přišel, hrálo tam tehdy sice oficiálně jenom tři nebo čtyři cizinci na zápas, ale v reálu jich bylo v každém týmu mnohem víc. Působila tam spousta Kanaďanů, kteří buď získali švýcarský pas, nebo hráli na takzvanou švýcarskou licenci, takže se nepočítali do limitu.

Čím byl Davos oproti českým klubům napřed?

Já jsem tehdy přicházel rovnou z Ameriky, z NHL, takže jsem s českou extraligou nebo zdejším prostředím neměl přímé srovnání. Ve Švýcarsku samozřejmě hrály obrovskou roli peníze. Když je máte, můžete hráčům vytvořit naprosto skvělé zázemí. V Davosu to bylo tehdy perfektní, i když nám tam chyběla druhá tréninková hala, která už dneska stojí. Ale když to porovnám se současností, tak dnes už má drtivá většina týmů v Čechách dokonce lepší zázemí než některé kluby ve Švýcarsku. Tehdy to ale byl obrovský rozdíl.

Jak fungovala organizace klubu a péče o hráče?

Musím říct, že o nás bylo postaráno opravdu skvěle. Kdykoliv se objevil nějaký problém nebo jsem potřeboval cokoliv vyřešit, okamžitě mi pomohli. V tomhle ohledu to tam fungovalo perfektně. Když si uvědomím, že mluvím o době před patnácti lety, bylo to až neuvěřitelné. Nedávno jsem se tam byl podívat a dnes už je to zázemí zase úplně někde jinde, ten posun je obrovský.

Co tě po profesionální stránce ve Švýcarsku nejvíce překvapilo?

Skoro každý hráč se tam zajímal o to, co bude dělat, až s hokejem skončí. Nežili jenom přítomností. Spousta z nich během kariéry studovala nebo pracovala na poloviční úvazek. To mě tehdy opravdu překvapilo. Švýcaři jsou od dětství vychováváni k tomu, aby se o sebe uměli postarat, i kdyby hokej nehráli.

„Skoro každý hráč se zajímal o to, co bude dělat, až s hokejem skončí. Nežili jenom přítomností."

Tohle přemýšlení do budoucna se u švýcarských hokejistů týkalo i financí?

Byl jsem svědkem toho, že osmnáctiletý hráč s profesionální smlouvou chyběl na tréninku, protože měl praxi v oboru, kterému se učil. Náš trenér v Davosu na to kladl velký důraz. Švýcarsko je navíc země bank. Lidé se tam běžne vzdělávají v tom, jak a kam peníze ukládat, aby se zabezpečili. Takovou průpravu jsem já z Česka neměl, třeba když jsem posílal peníze domů, internetové bankovnictví neexistovalo, přišel jsi na pobočku, zadal příkaz a banka ti určila kurz. Neměl jsi žádnou volbu, neměl jsi přehled. Dnes už existují online směnárny, které jsou naprosto transparentní a podstatně výhodnější, i proto nyní spolupracuji jako ambasador s EasyChange. Sportovec, který dostává výplatu ve francích, švédských korunách nebo dolarech a posílá peníze domů, se na kurzu může připravit o poměrně velké peníze. To je něco, na co se v kabině příliš nemyslí a mělo by, proto se v tomto snažím tady v Česku přicházet s osvětou.

„Sportovec, který dostává výplatu ve francích a posílá peníze domů, se na kurzu může průběžně připravit o hodně peněz. To je něco, na co se v kabině příliš nemyslí a mělo by."

V čem je švýcarská mentalita jiná než česká?

Vidím tam jeden zásadní rozdíl. Švýcaři jsou daleko disciplinovanější a odjakživa zvyklí extrémně tvrdě pracovat. Do všeho, co dělají, dávají naprosté maximum a obětují tomu v podstatě vše. To je sice klíč k jejich úspěchu, ale na druhou stranu je to i nesmírně nebezpečné. Člověk pak stále balancuje na hraně vyhoření.

Co i dnes Švýcaři dělají lépe a v čem je český hokej stále silnější?

V České republice je hokej zarytý hluboko v naší národní DNA. Generace fanoušků i hráčů vyrůstaly na příbězích z Nagana, zlatém hattricku a odkazech velkých vzorů. Ta tradice a automatické očekávání úspěchu se nedá nijak urychlit ani koupit. Švýcaři na to jdou přes systém a preciznost. Je fascinující sledovat, jak systematicky budují svou infrastrukturu a jak se jejich mentalita posouvá od „chceme sehrát důstojnou roli" k „chceme vyhrávat ty nejcennější medaile".

Kdybys měl jednou větou vysvětlit, proč dnes Švýcarsko patří mezi hokejové velmoci?

Cesta na vrchol vyžaduje tvrdou pracovitost a neustálé učení se od mistrů svého oboru.

A mají Švýcaři letos šanci na metu nejvyšší? Fandíš jim?

Podle mě mají šanci vyhrát titul v podstatě každý rok, a obzvláště teď na domácím mistrovství. Rozjeté to mají skvěle. Jenže všechny ty výhry v základní skupině se teď maží. Skutečný turnaj začíná až v play-off. Čtvrtfinále, semifinále, finále, tam to teprve bude extrémně těžké. Je to o jednom jediném zápase, tam už se prostě musí kousnout. A fandím? Po dvanácti sezónách v Davosu by bylo divné, kdyby ne. Ale jestli narazí na Česko, to bude jiný příběh...

Josef Marha – bývalý profesionální hokejista, legenda HC Davos, český reprezentant a ambasador EasyChange.